Kdo by nechtěl být stále zdravý, a proto žít věčně. Lidstvo od pradávna hledalo elixír mládí a věčného života. Téma natolik lákavé, že o něm byla napsána řada knih, divadelních her, natočeno několik filmů. Přesto, že ta rozumně uvažující část mozku člověku říká, že je to nesmysl, ta druhá potutelně dodává: „Ale, co kdyby…?“ Snad největším hledačem elixíru života byl císař Rudolf II. Habsburský, který se tolik bál stáří a smrti. Nebyl sám.
· Čas od času se objevil někdo, kdo tvrdil, že vlastní kámen mudrců.
· Což byla nejžádanější věc všech alchymistů.
Kámen mudrců by měla být látka, která dovede přeměnit běžné kovy ve zlato. Také se díky ní dá připravit ten žádaný elixír života. Co považovali alchymisté za kámen mudrců?
Základní látka většinou příliš tajemná nebyla. Jednalo se o
– krev
– Sliny
– moč
– a také ztvrdlý trus.
Pak už stačilo přidat ostatní ingredience a popřát uživateli dobrou chuť.
Zlato dokáže i léčit
Na bázi zlata vyrobil elixír života švýcarský alchymista a lékař Paracelsus, který žil v první polovině šestnáctého století. Koloidní zlato (směs mikroskopických částeček) nechal rozptýlit v tekutině. Vzniklý roztok skutečně vypadá velice zajímavě. Hlavně barevnou škálou, která je tvořena odstíny světle žluté přes jasně červenou až po světle fialovou. Barevnost je závislá na množství a velikosti přidaných kouscích zlata.
· Tento nápad ale vědci za takový nesmysl nepovažují.
· Koloidní zlato se podle nich skutečně může uplatnit v léčbě některých chorob.
· Přidává se dokonce i do omlazujících pleťových krémů.
Před druhou světovou válkou bylo zlato využíváno při léčbě revmatismu. V současné medicíně se uplatňuje jako podpůrný lék při nervových poruchách a dělají se pokusy u léčby rakoviny. Třeba nás zlato ještě v budoucnu příjemně překvapí. Ale nápojem nesmrtelnosti to asi nebude.